O tom, jak nás každý den ovlivňuje reklama, jak se na nás dere ze všech stran, jak nás ovliňuje a přesvědčuje, o tom možná nemá cenu ani psát. Toto nejsilnější médium znásilňuje naše podvědomí dennodenně. Ale jsou zde i lidé, kteří chtějí upozornit na manipulaci s člověkem, na „vymývání mozků“ a na nezdravý konzum.
Jsou zde lidé, kteří „znásilní“ reklamu a média. Umělecká skupina Ztohoven apeluje na zdravý lidský rozum, zpochybňuje pravdivost a uvěřitelnost médií, varuje před záměnou mediálního světa za svět reálný. Underground se nezapře. Dle dostupných informací se jedná o skupinku asi dvaceti lidí (někdy se uvádí až sto), kteří se pravděpodobně sformují před každou akcí a poté se zase ‚rozpadnou‘. Hlavní osobnosti působí v anonymitě pod pseudonymy Roman Týc, Tomáš Jasný, Petr Olejka, Otto Horší nebo Sláva Svoboda.
Máloco jim je svaté a drží se hesla, že každá další akce musí být lepší a větší, než ta předchozí.

Otazník nad hradem

Ztohoven na sebe upozornili poprvé v lednu 2003, kdy při bleskové akci vylezlo několik desítek mladých umělců na neonové srdce výtvarníka Jiřího Davida, které září nad Pražským hradem, a překryli jednu půlku, čímž vytvořili obrovský otazník. Samotný autor vnitřně podpořil myšlenku, ale osobně s tím nemá co dočinění. Účastníci byli předáni do rukou policie…

Znásilněný podvědomí

Další akce byla vernisáž, která se konala přímo ve stanici metra Dejvická v Praze. Celkem asi osmset světelných vitrín bylo přelepeno černým otazníkem s odkazem na webové stránky sdružení po celém pražském metru. Vernisáž na Dejvické měla opravdu charakter vernisáže se všímvšudy, jenže byla ilegální… Avšak nějakého přehnaného zájmu bezpečnostních orgánů se netěšila. Pro některé věci otazníky zůstanou…
Myslím, že obrázky okolo nepotřebují komentář. Všechna vystavovaná díla naleznete zde.
Firma euroAWK, která provozuje ‚napadené‘ reklamní vitríny podala trestní oznámení na neznámého pachatele pro poškození majetku…

Mediální realita

Formace Ztohoven, držíc se svého hesla, si na svůj třetí umělecký projev vybrala televizní média. Tradiční pořad Panorama, vysílaný vždy v ranních hodinách na druhém programu České Televize se stal prostředkem, kterým skupina napadla mediální prostor a tím zpochybnila jeho věrohodnost. Umělci, kteří se nabourali do on-line vysílání tím, že napadli kameru v Černém Dole a pustili mezi krásná česká města a hory atomový hřib, měli tímto údajně vyděsit desítky tisíc diváků, kteří pořad právě sledovali. Nikde se však neobjevil ani jeden člověk, kterého by vysílání vyděsilo. O to víc ukázal atomový hřib uprostřed Krkonoš sílu a zároveň také citlivost a slabost médií.
Vedení ČT bylo zřejmě vyvedeno z míry a podalo spolu se společností Sitour, jež Panorama vyrábí, trestní oznámení na uměleckou skupinu Ztohoven pro podezření z poškozování cizích práv, neoprávněné užívání cizí věci, zneužití záznamu na nosiči informací a šíření poplašné zprávy, popřípadě dalších trestných činů… ČT také chtěla nahrazení vzniklých škod a odškodné, které by však měla zaplatit koprodukční společnost Sitour.

Ztohoven u soudu

Soud v Trutnově, kde se konalo zhruba před měsícem přelíčení se sedmi obžalovanými umělci, zprostil všechny viny. Obžalobě se nepodařilo najít jediného vyděšeného občana a nedokázala prokázat věrohodnost atomového výbuchu. Obžalovaní skrývající se pod přezdívkami Petr Olejka, Zdeněk Dostál, Sláva Svoboda, Otto Horší, Roman Týc, Míra Svoboda a Eman Cipace, využili svého práva u soudu nevypovídat a spolu s početnou skupinkou příznivců si mohli oddechnout. Ačkoliv šli do „akce“ s vědomím postihu a přestože nechtěli nikoho vyděsit, tak jim hrozilo odnětí svobody až v délce pěti let…

Podpora a ocenění

Nepřiměřená reakce ČT dala za vznik petici, která žádá milost pro skupinu a obhajuje jejich záměr. Zajímavé je, že petice byla vytvořena pracovníky a akademiky Ústavu informačních studií a knihovnictví na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Petice koluje po internetu a byla již podepsána více než třinácti tisíci lidmi. Autoři předali petici prezidentu Václavu Klausovi začátkem dubna a podpořili tím osvobození skupiny.
Paradoxem je, že možný trestný čin, který se dle ČT musel řešit soudně a museli se za něj utrácet peníze daňových poplatníků, byl 6. prosince 2007 odměněn Národní galerií první cenou v ročníku Ceny NG 333 pro mladé umělce z České a Slovenské republiky. Skupinu do soutěže přihlásil fotograf a spisovatel Jan Mlčoch.

Akce Semafor

Roman Týc, jeden z klíčových členů kontroverzního uskupení byl znuděn prkennými postavičkami na semaforech a tak 8. dubna 2007 vyměnil asi padesát běžných signalizačních sklíček po celé Praze za svá, upravená. (Pijící z lahve, močící, opírající se…atd.)
Dle magistrátu došlo však neodbornou manipulací k poškození semaforů, došlo také k ohrožení chodců a zvýšení rizika dopravní nehody. Tudíž na Romana Týce podal návrh na obvinění z trestných činů krádeže a poškozování a ohrožování provozu obecně prospěšného zařízení a vyčíslil škody na více než stotisíc korun. Postupem času však magistrát a policie ustoupili a vedou to už jen jako přestupek, tudíž tři roky za mřížemi se konat nebudou. Stále však hrozí pokuta, která by však neměla být pro třiatřicetiletého umělce problém. Jeho Akce Semafor byla oceněna hlavní diváckou cenou na vídeňské přehlídce sidewalkCINEMA a jeho jednonohý invalidní panáček ze semaforu se stal, sice omylem, ale přece prvním ‚artefaktem‘ street-artu, který byl kdy v ČR dražen. Jeho závěrečná cena se vyšplhala z původních pětiset korun na několik tisíc a cena všech sklíček zabavených policií jako důkazní materiál se odhaduje na tři sta třicet tisíc.
Po shlédnutí tohoto videa se možná zamyslíte nad důsledností práce Policie ČR…
Roman Týce se také zviditelnil v roce 2002, kdy splavil na voru rozvodněnou Vltavu, která mu vyplavila ateliér. Stojí také za internetově šířenou hrou Seber policajtovi čepici a zmiz!.

Z mého pohledu se jedná jednoznačně o posun v oblasti, nejen českého, crime artu a street-artu. Pravda, polemizovat o způsobu a formách by se dalo, ale jak se ukázalo, tak vše proběhlo (téměř) v mezích zákona… Kdo se bojí nesmí do lesa. A lidé ze Ztohoven se nebáli,nebojí a bát se nebudou. Dražba invalidy na skle je přeci jen tuzemským precedensem. *