Dnes, dne 17. října 2003 proběhla v Městském domě kultury v Karviné slavnostní akademie na oslavu 50. výročí Gymnázia v Karviné.

V tento slavnostní den se již před půl desátou ráno před „Kulturákem“ shromažďovaly nedočkavé davy studentů, čekající na své profesory. Já osobně jsem přišla přesně v určenou dobu. Sice mi chvíli trvalo, než se mi podařilo objevit mou třídu, ale nakonec jsem ji přece našla. Již tady vládla taková ta „nedočkavá atmosféra“ a hlavně pozitivní nálada. Nepodařilo se mi vypátrat jediného člověka, který by se na akademii netěšil, nebo který by vůbec neměl zájem se na akademii aspoň podívat.

Jakmile jsme konečně dorazili do sálu a našli nějaká ta místa, kde by se dalo sedět, okamžitě jsme se pustili do žhavých konverzačních témat, jaká ta akademie asi bude. Někdo ji předem hodnotil velmi kladně, jiný byl rád, že se alespoň dnes nemusí učit a tvrdil, že tu akademii nějak přežije. Nicméně jakmile se ozvaly první tóny „Studentské hymny“, hlasy v sále utichly.

Po úvodní hymně byli moderátorem akademie (stal se jím náš student Bohumil Tejnický) pozváni na jeviště RNDr. Gebauerová a Mgr. Raic, kteří nás po více než dvě hodinky provázeli akademií a vyprávěli nám nejrůznější historky a zážitky jak ze svých studentských let, tak i z let „za katedrou“. Myslím, že je naprosto zbytečné kompletně podrobně vypisovat celý program akademie a hodnotit každé vystoupení zvlášť. Ale chtěla bych určitě podotknout, že se bylo opravdu na co dívat. Program akademie byl opravdu velice bohatý, měl co nabídnout. Měli jsme možnost (bez nadsázky) velkého kulturního vyžití. Viděli jsme různé styly tanců, poslechli jsme si něco z vážné ale i z rockové hudby, ale také pěkné hlasy zpívajícího sboru, shlédli aerobic, zábavné scénky a zaposlouchali se do recitace.

No, co vám budu vyprávět. Myslím, že další komentáře jsou naprosto zbytečné. Jenom jsem žasla, kolik talentů ze všech oborů nám „běhá“ po škole:) V publiku mimo jiné panovala příjemná atmosféra (bodejť by ne, když to bylo tak skvělé publikum:)). Každý si našel aspoň jediné číslo, které mu padlo do noty.

Když tedy uvážím, kolik úsilí, práce a času stála naše milé profesory a spolužáky příprava na tuto akademii, musím jim všem za nás za všechny poděkovat. Opravdu se všichni moc snažili a naše očekávání nezklamali. Děkuji jim také za ten pocit hrdosti, že jsem žákem této prestižní školy. Ne, že bych si nikdy předtím neuvědomovala, na jaké skvělé škole studuji, ale akademie ve mně tento pocit ještě umocnila.

Úplně závěrem bych tedy chtěla Gymnáziu popřát dalších nejméně padesát let své úspěšné existence a spousty dalších skvělých studentů, jako jsme my:)