Začalo to nevinně :). Zvoní, oběd! Třídu mám hned u bufetu, přestože ze třídy vykračuji až začne zvonit a u jídelny jsem vteřinu po tom, co zvonek utichne, hlídající dozor mě a mé spolužáky do jídelny samozřejmě nepustí. Přestože je 12:35, tedy čas, kdy máme oběd, musíme jít jako všichni do jídelny přes první patro. Jenže to už nemá cenu, protože fronta narostla do neskutečných rozměrů. Co počkat až do 12:55, kdy už dole nikdo nehlídá a fronta na oběd téměř žádná není, tak jako to děláme vždycky? Rozhodli jsme se čas zužitkovat jinak. Dva jsme se vydali na vyjednávání s vedením školy. Výsledek? Třídy spodem nelze pouštět, vznikl by \„v tom\“ zmatek. Pan ředitel dokonce tvrdí, že v minulosti byl do jídelny přístup i spodem, ale oba proudy hladových studentů se pokaždé srazily, tedy z bezpečnostních důvodů nelze vyhovět. A teď skandální odhalení :) : jestliže jsou na pořadí vpouštění do jídelny například ve 12:35 třídy I.A, I.B, II.A, II.B, atd., musí být nejprve vpuštěna třída I.A, a teprve po ní I.B! Na tomto místě jsme upozornili, že na tohle dozory nedohlížejí. Se slibem, že dozory budou zpřísněny jsme naši konzultaci ukončili.

Výsledek našeho snažení? Dozory byly opravdu zpřísněny. A to dokonce tak, že ani ve 12:58, kdy ve frontě stojí maximálně deset studentů, nás dozor do jídelny nepustí a pošle nás opět naokolo (donedávna přitom ještě fungoval faktor lidského rozumu a v závěru přestávky se spodem dalo do jídelny dostat). Co je na tom paradoxní? Hned další hodinu se nám ten vyučující, který měl dozor, omlouvá, že to nemyslel osobně vůči nám, že mu to je trapné (!), ale že v té chvíli nemohl jinak než nás poslat pryč. Plně mu rozumím, odpouštím.

Paradox, který tady vznikl jsme vlastně vyvolali my, naší přílišnou iniciativou :).
Všimli jste si, že přestávka 12:35–13:10 je zbytečně dlouhá? Byla prodloužena před pár lety právě kvůli obědům. Takto se do jídelny podle mě snaží narvat úplně všichni právě tuhle přestávku, i ti, co mají oběd ve 13:55 (což je dle mého názoru už dost pozdě na OBĚD).

Pan prof. Studzinski nám jednou vyprávěl o jedné zajímavé škole plné ideálů, kde byl na návštěvě. Jedna z mnoha krásných věcí na té škole je to, že tam neexistují žádné dozory na chodbách, žádné dozory v jídelně; jakmile se na hodinách objeví určená minuta, do jídelny se dostaví ta daná třída, která tam má být. Ha! U nás je tímto jediným podstatným časem 12:35, kdy se začne otřásat celá budova během primánů, sekundánů a bůhví čeho ještě :), vše se mezi sebou míchá a požďuchuje, jen aby to bylo co nejdřív u koryta.
A co takhle vše udělat úplně jinak? Co třeba zkrátit přestávku jen do 12:50, nebo ukrojit deset minut z další přestávky, kterou nikdo k obědu nevyužívá, a tuto prodloužit na 13:20? Pan ředitel například navrhuje prodloužit celou přestávku až do 13:35, což podle mě je moc. Jak vypustit ze hry dozory, kterým je samotným trapné na nás takhle dohlížet? (nedivím se jim – všimněte si třeba, jak je strašně \„výživné\“ postávat v jídelně od 12:55 – 13:10)

Nemyslíte, že by se u nás daly obědy vyřešit lidštější cestou? Navrhněte své řešení v diskuzi pod tímhle článkem.