Brzoska: „Kdo to tam vzadu furt šuká?“

Duda: „To je prvok, kterého jsem nikdy neučil.“

Duda: „Rozmnožování hub. Huby se rozmnožují …“

Duda: \„Takže krtek má spižírnu ve sklepě …\“

Janů: „Slíbila jsem, co jsem splnila.“

Kardošová: „Posléze to rozpitváme až do mrtě.“

Kleslová: „Tak si uvedeme nějakou planetu, třeba Slunce.“

Kleslová: „Nemám tady náladu při páté hodině dělat pořádek, moralistické přednášky – to není moc populární.\"

Klupa: \„Takže způsoby komunikace jsou vodovody, telefonovody, hovnovody …\“

Klupa: „Ty se směješ tak, že nemít uši, tak máš hubu kolem hlavy.“

Klupa: „Někteří znáte výrobky z máku … štrůdl, koláče, …“

Kresač: (v hodině TV) „Tak a teď pořádně zatlačíme… Myslel jsem na hlavu! Nikam jinam!“

Kresač: „Self mademan je muž, co se udělá sám.“

Kresač: (opět v hodině TV) Pořádně roztáhněte nohy! Ježiš, doufám, že mě teď neslyšel Klupa.“

Kresač: (ke studentovi) „Co to děláš pořád s tou rukou v kapse? Hraješ kulečník?“

Parchanski: „Víte, na co jsou včely? Na med. A víte, na co je med? … Na to, co vy!“

Robotka: „Tak mi konečně odpovězte! Řekněte ano, nebo ne, nebo mě pošlete do pr*ele, ale hlavně už něco mluvte!“

Robotka: „A s těmito sloučeninami jsme se už setkali.“ (chvili ticho) „Asi bych to neměl říkat, ale víte, kam bych vas nejraději poslal?“ (dále klidně pokračuje ve výkladu)

Sedlář: „Když jde o peníze, všechno jde stranou.“

Sedlář: „Nad čím přemýšlíte, Hano? Vypadáte strašně smutně.“ Studentka: „Nad ničím.“
Sedlář: No, já bych vás pustil domů, když tu váš třídní není …“

Sedlář: (na studentku) „Kam deš, Dežo?“

Sedlář: „Můj život je skládání sil.“

Sedlář: (ke studentovi) „Cože?! Vy to nechápete?! Jste se o přestávce namazal?“

Sedlář: „Buď je tam sucho nebo leje jak prase.“

Strakoš: „Já si připadám jako ten, co valil ten kámen nahoru, ten…“ Student: „Sisyfos.“
Strakoš: „Já už jsem chtěl říct syfilis.“

Strakoš: „Zatímco ve Francii už chodili po zemi, tady starý Frohlich lezl po stromech.“

Strakoš: „To slovíčko se vám, Andělová, bude hodit, až se budete topit v Loiře. Teda ne, že bych vám to přál …“

Strakoš: „Vy už jste v devátém měsíci, že? No, na některých už je to vidět.“