Latinskoamerická hudba se stává v posledních letech stále oblíbenější a oblíbenější ve zdejších končinách. S blížícím se létem se v rádiích často setkáváme s latinskoame­rickými písněmi novodobých interpretů, které nám navodí příjemnou náladu a dokáží nás na kratičký okamžik přenést do dusného latinskoamerického klubu, kde se popíjí Tequilla a tančí do rytmu salsy. Abych se přiznala, tato hudba velmi zaujala i mne, a tak jsem se rozhodla zjistit o tomto žánru pár užitečných informací. Pokud jste se tedy také stali těmi nešťastníky, které latinskoamerická hudba pohltila, čtěte dále.

Co se týče lokality vývoje latinskoamerické hudby, tak zásadní roli zde sehrály ostrovy Kuba a Puerto Rico. Tyto dva ostrovy v Karibiku snad proto, že pohnutá historie obou zemí byla hlavním inspiračním zdrojem ke vzniku afrokaribské hudby. I když kořeny tohoto hudebního žánru mají původ v Africe, Kubě a Puerto Ricu, další vývoj se odehrával převážně v Severní Americe. Nový styl hudby se začal velmi rychle rozšiřovat v létech dvacátých a třicátých minulého století, především na východním pobřeží USA, kde se nacházely početné Puerto Rické a Kubánské komunity. Menší kuriozitkou zůstává, že právě v tomto období formující se latinskoamerická hudba inspirovala množství výtečných jazzových hudebníků, kteří se tímto žánrem ve své tvorbě nechali \„ušislyšně\“ inspirovat. Pomalu zde začíná vznikat tzv. latino jazz.

Jako první ohromila posluchače rumba, za níž v těsném závěsu následovaly mambo, cha-cha a merengue. Ke konci let šedesátých se začíná prosazovat salsa (v překladu tzv. \„omáčka\“), která vznikla smíšením předchozích žánrů. V tomto období rovněž vzrostl počet přistěhovalců do Spojených států a vzrostl tím i vliv latinskoamerické kultury, který pozitivně ovlivňoval latinskoamerickou tvorbu. Od let sedmdesátých se výrazně vyvíjí pouze salsa, která si našla nejvíce posluchačů, a to především v letech devadesátých, kdy začíná konečně pronikat i na evropský kontinent. Tehdy se objevuje i mladá krev interpretující latinskoamerickou hudbu, kterou představovali například Ricky Martin, Shakira nebo Marc Anthony. Většina těchto hudebníků se později (naneštěstí?) zaměřila na jiné hudební odvětví, tzv. latino pop.

Texty původní latinskoamerické hudby byly velmi ovlivněny politickými situacemi v daných zemích. Na ostrovech Puerto Rico a Kuba se vystřídal jak otrokářský režim, tak i španělská nadvláda. Přistěhovalci do USA si často prozpěvovali písně, ve kterých si stýskali po domovině. V osmdesátých letech se dokonce vyvíjí salsa romantika, která se vyznačuje milostnými motivy, které přímo překypují rozněžnělými sladkými texty. Myslím, že nemusím připomínat, že jinak jde o velmi energickou a živou hudbu, kde se spíš klade důraz na rytmus a dynamiku než na texty.

Nejznámějšími a nejvýraznějšími styly latinoameriky se staly již zmiňované merengue, mambo, rumba, salsa, samba, lambada, ale také pohodové reggae. Na severoamerickém kontinentu vznikají spíše \„smíšené\“ styly s názvy latin jazz, latin pop, latin rock a latin rap.

Představitelé latinskoamerické hudby se od dob jejího vzniku sice poměnili, ale pokud máte chuť na kvalitní latinskoamerickou hudbu, můžu vám vřele doporučit hned několik představitelů. Pokud máte chuť poslechnout si něco původně latinskoamerického, bez příměsi popu nebo jakéhokoliv jiného stylu, jsou zde např. Eddie Palmieri, Gloria Estefan, Celia Cruz, Tito Puente. Milovníkům moderní hudby doporučím Carlose Santanu, Shakiru, Marca Anthonyho a Rickyho Martina.

Přeji vám tedy příjemný poslech této temperamentní hudby, ať už někde na pláži, v latinskoamerickém klubu nebo jen tak doma v klídečku.