Sedlář: „Jsem Giovanni Giacomo Casanova.“

Sedlář: ( reakce na nové prváky) „Ty pajáce nám tu byl čert dlužen!“

Sedlář: „Mi by nevadilo, kdybych načapal svou ženu s jinou ženou… No, tak bych se koukl, no co?“

Sedlář: „Ženo, vy mě chcete rozbrečet.“

Sedlář: „Co tu chodíte jak šéfová?“

Sedlář: „Když jde o peníze, všechno jde stranou.“

Sedlář: „Nad čím přemýšlíte, Hano? Vypadáte strašně smutně.“ Studentka: „Nad ničím.“
Sedlář: No, já bych vás pustil domů, když tu váš třídní není …“

Sedlář: (na studentku) „Kam deš, Dežo?“

Sedlář: „Můj život je skládání sil.“

Sedlář: (ke studentovi) „Cože?! Vy to nechápete?! Jste se o přestávce namazal?“

Sedlář: „Buď je tam sucho nebo leje jak prase.“

Sedlář: „Našel jsem 2 vlasy v polívce a zblafl jsem je, protože to je přírodní materiál.“

Sedlář: (na studentku, která se směje) „Ženo, je vám dobře?! Máte hlad?“

Sedlář: „Je tam napsáno – vepřová plec, knedlík, takže k tomu bude i nějaká omáčka.“

Sedlář: „Tak pojď, vole, teda chtěl jsem říct, pojďte, Eliško.“

Sedlář: „Ženo, tohle vám bude na prd.“

Sedlář: „Ženo, vy z toho máte prdel!“

Sedlář: „Oni toho Newtona kreslili zepředu, zezadu, zboku, shora, zdola…“

Sedlář: „Tak a my tuhle blánu prorazíme tímhle ocasem.“

Sedlář: „Vy jste chytrá třída. A až vás bude příští rok učit na fyziku někdo jiný a bude se vás snažit potopit, tak ho, s prominutím, pošlete do prdele!…“

<img src=\„obrazky/pol­dik\“ alt=\„Leopold Sedlář\“ class=\„nastred\“ />