Jako každý všední den jsme šly s holkami ze školy. Zastavily jsme se u zastávky vedle haly házené a já jsem čekala, až holky odjedou do různých částí Karviné. Potom jsem se otočila na druhou stranu a vydala se směrem k Cihelní škole. Úplně normálně jsem šla pomalým tempem s rukama v kapse, kde jsem svírala svůj mobil.

Když jsem prošla kolem haly, postavilo se přede mne asi pět kluků tmavší pleti. Začala jsem se klepat jako ratlík a přemýšlela jsem, co dělat. Po vteřince ticha se ten největší z nich celkem slušně projevil: „Ukaž mi tvůj mobil, prosím.“ Byla jsem hrozně vyděšená, protože jsem právě dostala nový. Pomalými pohyby jsem vyndávala rozklepanou ruku i s mobilem ven z kapsy. Mobil jsem měla šňůrkou přivázaný ke kalhotám, aby mi náhodou nevyklouzl a nerozbil se. Mobil přivázaný k šňůrce jsem pomalu natahovala k největšímu z nich. Všichni se nad něj shromáždili a začali si číst moje SMSky, prohlížet si mé fotky a obrázky. Chytala jsem křeče do lopatky, což se mi stává celkem často, když se vyděsím. Začala jsem se rukama ohánět kolem sebe a snažila jsem si uvolnit lopatku. Je to nijak neznepokojilo, a tak mne nechali s křečí v lopatce a četli si dál.

O dalších pár minut později na tom místě procházel jakýsi mladík. Mohlo mu být okolo 18 — 20 let. Uviděl mě, jak se klepu a oháním po lopatce. Pak zřejmě zaregistroval i kluky kolem mne, jak si hrají s mým mobilem, který mám přivázaný ke kalhotám. Zařval na ty kluky, a ti pustili můj telefon. Okamžitě jsem ho zasunula do kapsy a sledovala je. Neznámá dobrá duše se s nimi přetahovala. Po pár dalších minutách se kluci rozhodli nastartovat a utéct, jak nejrychleji mohli. Pak se mne ještě ten mladík zeptal, jestli jsem v pořádku a pomohl mi dát do pořádku mou lopatku. Hrozně moc jsem mu děkovala a po chvilce jsme se rozloučili.

Od té doby chodím domů alespoň s jednou kamarádkou, kterou opouštím až u školy Cihelní.

Dlouho nezapomenu na svůj zážitek a několikaminutovou křeč. Zároveň bych chtěla moc poděkovat tomu člověku, co mi pomohl, protože nevím, co bych dělala bez něj. Bylo to začátkem tohoto roku a já jsem byla na Gymnáziu prvním rokem. Jestli si to ten člověk čte, tak mu moc děkuji. :)