Saturn

Studentský zpravodajský web

Dnes je pátek 22. září 2017, svátek má Darina, zítra Berta.

časopis Časopis – aktualizováno

Raziel, 4. ledna 2009 | Studentská

Předem upozorňuji, že reklamace nepřijímáme… Hezké čtení. 

Uvažuji, že bych tento článek mohl po napsání zařadit do rubriky ‚RMSvMR‘, ale pokusím se alespoň trochu kontrolovat, avšak přes to všechno, chci upozornit, že to nepíši za účelem shodit, zesměšnit, či nějak podobně zdiskreditovat tento začínající projekt. Dívám se na to pohledem studenta, pohledem člověka, který píše na Saturn. Jsem přeci jen člověk a nevalný pisálek, ale první číslo časopisu Časopis rozhodně nenechalo mou mysl v klidu a změnilo tento všední ‚šedý‘ den…

Vrátím se do třídy o velké přestávce a spolužák na mě zdáli vykřikuje podivná hesla, která bych nerad ventiloval a mumlá něco o nějakém časopisu, který musím vidět. I tak tedy uzřel jsem. Na katedře leží pár potištěných papírů.
Mohli byste se divoce domnívat, že se mohu bát (z pohledu Saturnu) konkurence…a ano, ‚konkurence‘ bylo jedno z prvních slov, která se mi prohnala hlavou…avšak pak jsem spatřil obálku onoho „plátku“ …
Tak tedy držím v rukou první číslo tištěného časopisu studentů Gymnázia Karviná. Nemožnost neubránit se malému úsměvu v tomto údivu je překvapivá. Proletím pár stran a zvoní. Spolusedící pročítá číslo pod lavicí v hodině, což by se nemělo, avšak jak vidno, myšlenky o bránění se úsměvům či smíchu jsou mu cizí.
Ještě na ústavu padali různé názory spolužáků, avšak teď, po asi pětinásobném přečtení, chci co nejcitlivěji sepsat svůj pohled.

Když jsem poprvé spatřil obálku Časopisu, připomnělo mi to má raná léta ve 4. třídě, popř. také později na ZŠ, kdy vycházely podobné tištěné publikace.
Je až nehorázné, jak mě tyto dva papíry chytly. Zjistil jsem, že jsem zřejmě nedostatečně inteligentní a důvtipný, a proto jsem nepochopil jistě účelné nadměrné používání smajlíků či absenci jediné tázací, nebo rozkazovací věty v celém čísle, která by měla méně než tři otazníky/vykřič­níky. (poz. aut. Musím se opravit – celý rozhovor s ředitelem a některé zbloudilé věty unikly ‚trojité interpunkční invazi‘…)
O mých možných nedostatcích mě dále přesvědčilo absolutní nepochopení už jen názvu rubriky „Hvězdy, hvězdičky trapasů“ a vzápětí i jeho obsahu, který mě uvedl do rozpaků a údivu. Je krásné, že i noví studenti se smějí a rovnou po třídách, avšak ani jeden z mých spolužáků a přátel, kteří byli konfrontováni s touto rubrikou nedosáhli onoho požehnání smíchem jako zmíněné třídy.
Pravda, ne vše se povede, zvláště v začátcích. Ani saturnovské Výroky nejsou vždy plné těch nejvtipnějších frází, ale jen výskyt „Hvězd, hvězdiček trapasů“ v Časopise byl pro mne dostatečnou náhradou za nezasmání se nad obsahem…
Představování redakce, úvod a článek „První pocity z nové školy“, který mi připomněl text „Můj milý deníčku“ střídá „Zpověď pana ředitele“, která je jakýmsi rozhovorem, ze kterého jsem se nakonec nedozvěděl, jakou měl pan ředitel přezdívku jako ředitel, neboť nadhoz na otázku skončil kdesi v autu, ale zato vím, jaká je jeho nejoblíbenější barva…
Popravdě jsem byl překvapen zpovědí, se kterými začala redakce Saturnu a pana ředitele plánovala také. Nu což. Takto obohacen čtu mnohokrát pitvané téma „Počítavčové hry vs. Filmy,“ kde autor svými názory označuje ve čtvrté větě Hillary Clintonovou a jí podobné za omezence a již zmíněné pitvání tématu bylo pro změnu rozpitváno ještě jednou – stejně.
Oznámení o otevření Dance Hall X-Max a popisu na co se můžeme těšit vyznívá po dvou měsících fungování podniku, alespoň pro mne, jako výkřik do tmy, kterým ač nerad, bych mohl také označit následující článek o politické situaci naší země, který byla rozvířena volbami konajících se v ‚posledních dnech‘. Tato nezaujatá studie doby povolební byla zajímavá hlavně částí „…nebyla zcela "v míse“ (pozn. red. parafráze na mimo mísu).„, která mne opět uvedla do menších "rozpaků“…
Učitel vs. žák“ je nádhernou ukázkou síly Malování od Windows a přehlídkou názorů učitele a žáka, ke které mi použité „vs.“ moc nesedí. Odpovědi p. Pieczonky jsou odpověďmi. Příspěvky „jakési“ Radky Bartošíkové o které jsem, zřejmě ve své nedostatečnosti, nikdy neslyšel, jsou pro mne ukázkou suché, nedostačující odpovědi, která je podána jaksi v nutnosti – aby se něco napsalo a neurazilo to.
Velké naděje jsem vkládal do slibně znějící rubriky „Bez Cenzury,“ od které jsem očekával dříve avizované zajímavé a záludné otázky. Studenti, zřejmě prvního ročníku, o kterých jsem rovněž nikdy neslyšel byli tázáni na téma víra a náboženství. Rozhovor, který je špatným návodem jak shrnout toto komplikované téma do deseti otázek, mi přinesl kromě třiceti otazníků nové slovo ‚agnosticismus‘ (které sem opravdu neznal – pozn. aut.) a znovu nepochopenou věc (jednu z mnoha)…
Bez Cenzury – bez obalu, bez servítek… S otázkou „A teď pár otázek "pod pás“, smím???", kdy po povolení příjdou tři otázky, které v žádném případě nepovažuji za podpásové a jednu, kterou dotazovaná zřejmě nepochopila…

V žádném případě nechci potopit tento projekt, který by mohl býti slibným, ale musel by se uchopit za trochu jiný konec… Z ničeho nic vydat časopis ze dvou papírů, který je téměř „one class show,“ je něčím, co nedokážu nazvat.
Tento záměr, snahu a vše okolo cením, ale projev jsem nepochopil, ač jsem chtěl. Ne vše je špatně, ne vše je zlé, to neříkám. Možná to tak výše trochu vyznělo, ale v pravdě jsem dosti krotil své ironickosarkastické choutky.

Jako šéfredaktor Saturnu bych chtěl znát otázky například na to, jak to bylo s distribucí časopisu, který si myslím, že netiskli doma a za své náklady, ale za asistence školy. To samozřejmě podporuji, ale přes neustálé „stěžování“ si učitelů na velké peníze, které jsou jen protištěné a prokopírované pro studium, by mě zajímalo jak toho dosáhli. My v redakci jsme téměř orodovali za deset listů na propagaci Saturnu.
Pokud vše vznikalo z vlastních nákladů, pak není co řešit.
Nebo pak, že je zde najednou i z řad dlouholetých studentů gymnázia, toliko psaníchtivých nadšenců, které zřejmě nenapadlo realizovat se zde…

Chtěl bych na závěr požádat případné čtenáře, aby ze svých komentářů vynechali srovnávání, či jiné věci ohledně Saturnu. To sem nepatří, o tomto tématu bych chtěl napsat článek jindy. Jedná se pouze o můj názor a pohled na aktuální časopisové dění na našem ústavu. Jak objektivní tak i subjektivní…

Ono, určitě bych ještě něco vymyslel, ale je pokročilá hodina…


* Některé citace, jména a názvy pocházejí přímo z časopisu „Časopis.“
Chtěl bych poděkovat distributorům Časopisu a popřát celé redakci hodně zdaru …

Rada: Pokud jste nečetli, učiňte tak… 

Aktualizace (Gringo, 4.1.2009)

Nakonec jsem se k tomu dostal a naskenoval to, takže nyní si můžete časopis Časopis prolistovat online. Jedná se o jedinečný kousek s vybarvenou titulní stranou, bohužel nevím, kdo se tak nudil, že si začal hrát s fixy :-)

 

nahoru | permalink

Hledání

Stručně

  • Saturn odešel na zasloužený odpočinek. Vzpomínejte na něj tak, jak vám zůstal v paměti.
    Nezapomeneme!
 

Původní engine: Jan Raszyk; Webmaster: Michal Wiglasz;

© 2002 — 2009: Všechna práva vyhrazena, šíření veškerého obsahu bez souhlasu redakce zakázáno.